Edward Mitręga - úvahy 77 (18.12.-27.12.)

Slezská církev evangelická augsburského vyznání

Narodil jsem se v roce 1975 a od narození až dosud bydlím v obci Tyra,která je části města Třinec. Rodinný stav: svobodný, národnost: polská. Z Boží milosti jsem vyrůstal v křesťanské rodině. S rodiči Stanislavem a Žofii, stejně jako s prarodiči Karlem a Zuzanou i mým mladším bratrem Stanislavem jsme měli doma rodinné bohoslužby. S rodinou jsme se pravidelně účastníli bohoslužeb, sborového života. Od dětství nás (mne a bratra) rodiče posílali na nedělní besídku. Vyrůstal jsem v církvi a sboru luterské tradice – ve sboru Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Oldřichovicích. Odkaz Martina Luthera a Reformace bylo něco, co stále zřetelněji formovalo moji zbožnost. Byl a je zde ještě jeden výrazný vliv – slezský pietismus. Bylo to právě na nedělní besídce, v roce 1989, v roce mé konfirmace, kdy mi byla dána milost učinit první krok v uznání Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele.
Od začátku jsem se setkával s důrazem na Boží Slovo – Bibli. V dorostu (v setkáních mladých křesťanů po konfirmaci) nás vedli ke čtení Písma také skrze různé soutěže. Někdy v té době jsem si skutečně Písmo zamiloval a začal pravidelně sám číst. Od té doby stále více poznávám, jaký poklad máme v Bibli, která je Božím Slovem. Bible se stále více stává pro mne jedinou autoritou a normou ve věcech víry i života.
Od začátku jsem se setkával se dvěma luterskými svátostmi: byl jsem pokřtěn jako dítě a také křest dítěte považuji za nesmírný Boží dar a milost. Po konfirmaci jsem začal čerpat z milosti Zpovědi a Večeře Páně. Posiluje moji víru vědomí, že skrze chléb a víno přijímám skutečné tělo a krev Ježíše Krista a jsem účasten nové smlouvy zpečetěné krví Pána Ježíše.
Martin Luther je mi blízký zápasem a řešením toho, jak hříšný člověk může obstát před svatým Bohem. Není to díky žádné mé zásluze, mé zbožnosti… jediná moje naděje je v milosti Boží prokázané v Ježíši Kristu. Jsem spasen od Božího hněvu a věčného zatracení pouze a jen díky Boží milosti skrze víru v Ježíše Krista. Jedno z hesel pastora Vladislava Santaria „Ježíš Kristus je stoprocentně potřebný a zároveň stoprocentně postačující ke spasení každého člověka. Neexistuje žádné další ‚plus‘“, se stalo i mým heslem. Současně víra v Ježíše Krista mne vede k posvěcenému životu.
Přijímám Lutherův biblický důraz na úplnou zkaženost člověka, kdy člověk ve věcech duchovních, včetně spasení („rozhodnutí se pro Krista“), nemá svobodnou vůli a dokud není osvobozen Kristem, je otrokem ďábla. Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha (1.Kor. 2, 14). Z druhé strany, nikdo se zodpovědnosti před Bohem za svůj život nezbaví, jak říká např. verš: „Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.“ (2.Kor. 5, 10).
Po ukončení Gymnázia s polským jazykem vyučovacím v Českém Těšíně v r. 1994 jsem zkoušel nějaké vysoké školy, chvíli byl nezaměstnaný, absolvoval náhradní vojenskou službu. V letech 2003 – 2007 jsem absolvoval VOŠ Sociální a teologickou – Dorkas v Olomouci. Ke konci studia jsem byl osloven pastorem třineckého sboru SCEAV Michalem Klusem, zda bych nechtěl ve sboru pomoci. Po určitých váháních jsem byl v r. 2007 – ordinován a instalován na diakona ve Farním sboru Slezské církve evangelické a.v. v Třinci, kde dosud působím. Jsem členem Křesťanského společenství, z.s., Sdružení Martina Luthera, týmu připravujícího Biblické školení pracovníků.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.