Jiří Marek /úvahy 20-09 (21.3.-30.3.)

nar. 1976
sbor Bratrské jednoty baptistů v Ostravě

Pocházím z nevěřícího prostředí z Ostravska, ale velkou část svého dětství jsem prožil na malém městečku ve Východních Čechách. Můj nevlastní otec byl katolík. Nepravidelně chodil do kostela, ale o víře se s námi moc nesdílel. Na Vánoce bylo zvykem, že celé rodiny chodily na Půlnoční mši. Já jsem k tomu však měl odpor. Byl jsem proti Bohu a církvi. Byl jsem ovlivněn tehdejším režimem, věřil jsem v materiální pojetí světa a evoluci. Měl jsem představu, že náboženství potřebují jen slaboši. Do kostela jsem nechtěl a vždy jsem se tomu vyhnul.
Změna v mém životě nastala až na střední škole v Dobrušce, to bylo asi 2 roky po sametové revoluci. Vše bylo najednou jiné, nové. Začal jsem vnímat, že i mé dosavadní názory jsou nedostatečné. Setkal jsem se i s duchovními zážitky, o kterých se tvrdilo, že nejsou. Socialismus byl překonán, ale ani doba svobody a éra kapitalismu nepřinesly řešení. Najednou jsem si v 17 letech začal klást otázku, jaký má život smysl, kam se ubíráme, apod. K tomu jsem měl ve třetím ročníku studentskou krizi, špatné známky a výchovné problémy. Díky Bohu byl jeden můj spolužák a kamarád křesťan. Několikrát jsem se s ním bavil a on mě přivedl k myšlence Stvořitele, všemocného a milujícího Boha. Jednou večer mě povzbudil k modlitbě a já jsem se poprvé ve svém životě osobně pomodlil. Jednoduše svými slovy: „Bože jestli jsi, dej se mi poznat a dej mi smysl života.“ Druhý den ráno jsem cítil, že mi odpovídá, že je Bohem a má i o mě zájem.
Asi dva týdny poté se konaly v místním kině evangelizační večery (pořádala Církev bratrská). Najednou jsem toužil jít a dozvědět se více o Bohu. Zde jsem jasně slyšel o Ježíši Kristu, o evangeliu a rozhodl jsem se jít za Ježíšem. Můj spolužák mě pozval na víkend k nim domů a já jsem poprvé navštívil shromáždění evangelikální církve (sbor Bratrské jednoty baptistů). Byl jsem mile překvapen, žádné rituály, chrámy. Upřímné modlitby, chvály, společenství, apod. Navíc se mi líbily některé jejich důrazy: svobodné vyznání víry, autorita Bible ve věcech víry, kongregační pojetí anebo křest na vyznání víry. Díky tomu všemu se později mým duchovním domovem stal sbor baptistů v Ostravě, pokřtěn jsem byl v září 1994. (nedělám propagaci své denominace, jen osvětluji důvody, proč jsem zakotvil u baptistů).
Ve sboru jsem měl možnost duchovně růst a také se zapojit do služby, nejprve mládež a chvály. V období, kdy náš sbor byl bez kazatele, jsem sloužil slovem (úvod k modlitbám či večerní shromáždění). Cítil jsem tak jasné volání ke službě a biblickému studiu. To jsem zažíval v průběhu 10 let opakovaně, ale nechtělo se mi. Byl jsem rozhodnutý pro své plány: dodělat vysokou školu – obor metalurgie, oženit se, získat dobrou práci, možná dráha VŠ učitele, prostě jsem se zdráhal Božím plánům.
Na konci roku 2010 jsem prožil opětovné Boží volání, proto jsem se začal za to upřímně modlit. Prosil jsem Pána, aby mě vedl a potvrdil svou vůli. Na jaře 2011 jsem dospěl k tomu, že je to Boží vůle a že nemá cenu se dále vymlouvat. Rozhodl jsem se dát svou (naši) budoucnost do Božích rukou. Přihlásil jsem se na dálkové studium teologie v Banské Bystrici a o několik měsíců později jsem přijal volné místo kazatele v našem sboru. Byl to určitý krok do neznáma, protože jsem opustil lukrativní místo ve strojírenské firmě, v 35 jsem začal znovu studovat, změny se dotkly i naší rodiny (již jsme měli 3 děti), ale díky Bohu za Jeho vedení a posilu.
Dnes vidím, jak důležitá je duchovní služba, jakákoliv ať už plnočasová nebo „laická“, modleme se za služebníky a služebnice. Je také důležité poznávat Jeho vůli a naplňovat ji, v důvěře a nechat se vést Duchem svatým. Každého z nás Ježíš volá, k následování, ke službě nebo ke změně, ignorovat Jeho volání je bláhové. Naopak následovat Krále Králů stojí za to … Jan 6:68-69

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.