Bratrská jednota baptistů

Pocházím z katolické rodiny a celé dětství jsme chodili do kostela i na náboženství. Snad to mělo na mě i nějaký dobrý vliv, ale jakmile jsme nemuseli, tak jsme se sestrou chodit do kostela přestali. Můj život se skládal z fotbalu, hospody a holek.
Když mně bylo asi 22 let, přišel jsem jednou v sobotu v noci domů z hospody a u nás v obyváku seděla sestřenice a četla si Bibli. Věděl jsem, že nikdy do kostela nechodila, a tak jsem si říkal, že ji na něčem nachytám, ale „nachytala“ ona mne, a já jsem chtěl mít to, co měla ona. Ten její klid a pokoj. Řekla mi, jestli budu chtít Boha osobně poznat, ať Mu to řeknu a On ke mně přijde. Nevím, co jsem Mu říkal (protože jsem u toho usnul), ale ráno jsem se probudil a věděl jsem, že Bůh je. (Prožíval jsem radost a velký pokoj.) Tu jistotu jsem měl potom už pořád, i když ještě dalších 5 let jsem žil stejně.
Ve 25 letech jsem vážně a zvláštně onemocněl. Upadl jsem do kómatu, ale doktoři nikdy nezjistili, co jsem to vlastně měl. Přestal jsem chodit a mluvit.
Ve 27 letech jsem byl v lázních, kde jsem se seznámil s jednou mladou paní, která mi řekla, že bez církve nemůžu s Bohem skutečně žít. A ač z jiné církve, mě dostrkala, abych navštívil sbor ECM v Jihlavě. Tím se můj život začal měnit. Poznal jsem ty lidi tam a Pán mě postupně proměňoval a uzdravoval. Chtěl jsem mít to, co měli oni. Začal jsem poznávat Ježíše a žít pro Něj.
V roce 2003 jsem se s manželkou a malou dcerou přestěhoval na sever a od roku 2005 sloužil jako misijní pracovník a pomocník kazatele na malé stanici ECM v Jablonném v Podještědí. V roce 2018 jsem se stal kazatelem ve sboru BJB Brniště.
Mám dospělou dceru a skoro dospělého syna.