Petr Adame /úvahy 20-28 (17.9-26.9)

Církev adventistů sedmého dne

Je mi 57 let. Jsem ženatý. S manželkou Danielou spolu žijeme 36 let a vychovali jsme dvě, dnes již dospělé děti. Syna Ondřeje (33) a dceru Markétu (28).
Pocházím z Havířova, původně z hornické a později z kazatelské rodiny.
Když jsem vycházel Základní školu, zodpovědní pracovníci školského úřadu v Ostravě mi zakázali studovat gymnázium a doporučili mi hornické učiliště. Vyučil jsem se tedy na SOU Dolu Dukla v Havířove za důlního elektrikáře. Obor byl čtyřletý, zakončený maturitou a výučním listem. Stal se ze mě horník. V té době jsem o kazatelském povolání nechtěl nic ani slyšet. Ale jak říká klasik: „Nikdy neříkej nikdy.“
Pán Bůh má s námi své opravdu podivuhodné cesty. Krátce po svatbě jsem byl oslovený ředitelem našeho dálkového Teologického semináře, jestli bych nechtěl studovat. Právě otevírali další běh studia. Po zvážení všech pro a proti jsem se přihlásil a nastoupil, abych si rozšířil své vědomosti. Psal se rok 1985 protože jsem měl s vojáky podepsanou smlouvu o práci v dolech, která končila až v roce 1993, tak jsem ani ve snu nepřemýšlel, že bych se někdy stal kazatelem. Možná tak laickým s příležitostným kázáním v našem sboru.
Závěrečné zkoušky studia na semináři byly 22. října 1989 a měsíc na to přišla sametová revoluce. S příchodem demokracie a svobody se mnohé změnilo. Také přestaly platit „dlouhodobé civilky“ v dolech. V lednu 1990 jsem byl oslovený bratrem Jiřím Veselým – předsedou Moravskoslezského sdružení se sídlem v Ostravě, jestli bych byl ochotný nastoupit do kazatelské služby ale v Teplicích v Čechách. A dal nám s manželkou dva týdny na rozmyšlenou. Rozhodování nebylo snadné ale nakonec jsme souhlasili.
V srpnu 1990 jsme se s již tříletým Ondřejem stěhovali do severních Čech. Tam jsem měl na starost naše sbory v Děčíně, Ústí n.L., Litvínově a Teplicích v Č. Kromě práce ve sborech se otevřely úžasné evangelizační možnosti. Mě Pán Bůh ponoukal, abych šel do škol a tam kázal Bibli a Ježíše Krista. Porevoluční doba byla díky tomu velmi hektická, ale taky nádherná. Jsem Bohu vděčný za všechny nejen mladé lidi – studenty, kteří tehdy uvěřili ve školách ale i v různých kurzech studia Bible pořádaných pro veřejnost. Dodnes jsme s některými v kontaktu. V Teplicích se nám v roce 1992 narodila naše Markétka.
V roce 1994 jsme se s rodinou přestěhovali do Hradce Králové, kde jsem sloužil sedm let. Na starost jsem měl také sbory v Jaroměři a v Novém Bydžově.
V roce 2001 jsem byl povolán do Prahy vedením naší církve, abych přijal zodpovědnost za oddělení mládeže a stal se předsedou Klubu Pathfinder z.s. Jedná se o skautskou organizaci, zřízenou naší církví. Vyplynulo to z mého obdarování, a to věnovat se a sloužit mladým lidem a dětem.
V roce 2007 jsem odešel sloužit do Podkrkonoší a stal jsem se kazatelem sborů v Náchodě, Hronově a v Červeném Kostelci. V této době jsem se opět vrátil do škol, abych jako externí lektor primární prevence působil s programy Etických dílen a Acetu na Základních a Středních školách v mém okolí.
V roce 2016 jsme se s manželkou přestěhovali na jih Čech a tady působíme ve sborech v Českých Budějovicích, Českém Krumlově, Jindřichově Hradci a Vyšším Brodě.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.