Petr Bača /úvahy 20-29 (27.9.-6.10.)

Bratrská jednota baptistů

Rád bych se v těchto několika řádcích podělil o to, jak se Bůh dal osobně poznat mně samému. Jak Bůh pracoval v mém životě a čím mě provedl. Je to osobní příběh existujícího Boha v mém životě.
Narodil jsem se na Slovensku. Mám čtyři sourozence, přičemž já jsem nejmladší z nich. Jsem jedním z těch dětí, které se měli možnost narodit do „věřící“ rodiny. Abych to řekl přesněji, moje máma byla římská katolička a táta evangelík. Není samozřejmostí narodit se do věřící rodiny. Moje máma mi vštěpovala už od dětství mnoho křesťanských zásad. Věděl jsem, kdo je Bůh ,věděl jsem, kdo je Ježíš Kristus. Dalo by se říct, že to byl dobrý základ pro můj život víry. Moji rodiče mě dali pokřtít jako miminko. V pozdějších letech jsem jako devítiletý kluk přistoupil k prvnímu svatému přijímání. Máma mě přiváděla do kostela a vedla mě ke zbožnosti. Věděl jsem, co znamená modlit se. V mé mysli bylo hrubé povědomí o tom, co je psáno v Bibli. Byl jsem aktivním křesťanem. Pravidelně jsme chodili na nedělní bohoslužby do katolického kostela. Sloužil jsem jako ministrant. V pozdějších letech jsem byl biřmován. Dalo by se říct, že můj život byl životem, který žije každý křesťan. Když se ale zpětně podívám na svůj život, jak vypadal, nebyla to pravda. Na škole bylo mnoho zlých věcí, ke kterým jsem se dal zlákat. Z větší částí to znamenalo přidat se k přátelům, které jsem měl. Bylo pro mě normální občas kouřit, pít alkohol někdy až ve větší míře. To že jsem si říkal křesťan, to byla pouze jenom moje nálepka, za kterou jsem se schovával. Uvnitř bylo něco jiného, než bylo navenek vidět. Moje křesťanství bylo nedělním křesťanstvím. Byla to záležitost pouze neděle.
Po ukončení studia a po povinné vojenské službě se mi nabízela práce v Čechách. Tuto nabídku jsem přijal. Můj život se ani v zahraničí nezměnil. Takže zlákán přáteli jsem pokračoval dál jako před tím. Bloudil jsem životem, jak se dalo. V práci, kde jsem pracoval, jsem poznal jednu ženu, která mě pozvala na jedno sportovní setkání. Byla to skupinka mladých křesťanů. Moc se mi to líbilo a tak mě pozvala i na bohoslužbu k nim. Zpočátku jsem byl skeptický a opatrný, protože to byla pro mne neznámá církev. Ale čím déle jsem poznával lidi a to, co vyučují při setkáních, tím jsem více poznával pravdu. Nebylo to nic, co by bylo v rozporu z Biblí. Začal jsem chodit na mládežnické setkání, kde jsem se mohl dozvídat více a více o Bohu. Četli jsme z Bible a učili se poznávat Boží vůli. I když jsem si říkal křesťan, nikdy předtím jsem nečetl Bibli a neučil se z ní. Skrze učení Písma v mém srdci nastal velký zmatek, co je pravda. Začal ve mně vnitřní boj, protože jsem věděl, že Písmo učí, že musím vyznat víru svými ústy a na základě vyznání být pokřtěn. Římanům 10,9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. To jsem ale před tím nikdy neudělal! Moje jistota spasení nebyla žádná. Neměl jsem jistotu věčného života. Takže kdybych zemřel, nešel bych do nebe. Uvědomoval jsem si jak by to vypadalo na soudě před Bohem. Věříš a vyznal jsi mě? A já bych řekl: “Já jsem tady na vyznání mých rodičů. Moji rodiče tě vyznali za mne!” Takhle to Bůh, ale nechce. Bůh touží po osobním vztahu a já zjistil, že tento osobní vztah s Bohem nemám. Mé chození do kostela mě neučiní křesťanem. Stejně jako kdybych chodil každý den do garáže, nebude ze mě auto, i kdybych se snažil sebevíc.
Jednou byla evangelizace, která trvala od čtvrtka do neděle. Evangelista zvěstoval Boží slovo, které se mě mocně dotýkalo, ale přesto přešla neděle a s mým životem se nedělo nic. Na další týden bylo mládežnické setkání v Brně, kde tento kazatel opět kázal. Po bohoslužbě jsem s ním osobně mluvil a dokázal mi odpovědět na otázky ohledně vyznání a víry. Na závěr rozhovoru se mne zeptal: “Chceš přijmout Pána Ježíše jako svého osobního Spasitele?” Já věděl, že Ježíše potřebuji a chci ho vyznat. Řekl jsem: “Ano.” a tak se mnou modlil a já pozval Ježíše do svého života. Po několika měsících jsem Ježíše Krista mohl vyznat veřejně svými ústy před církví ve křtu.
Můj život se viditelně změnil. Mám jistotu spasení v Ježíši Kristu. Vztah s Ježíšem už není jenom nedělní záležitostí, ale je to každodenní nezbytnost. Čtu si Písmo a učím se poznávat Boha každým dnem víc.
Bůh mě postupem času skrze své živé a mocné Boží slovo pobízel a připravoval na službu, kterou pro mě ve svém plánu měl. Stejně tak církevní společenství, ve kterém jsem sloužil, rozpoznávalo obdarování, které Bůh skrze Ducha svatého rozhojňoval v mém životě. V roku 2007 jsem i na základě vnitřního Božího povolání nastoupil na Biblický teologický seminář v Pelhřimově, kde jsem mohl studovat intenzívně a do hloubky Boží slovo po dva roky. Po semináři jsem určitý čas sloužil ve dvou sborech, vedle místních kazatelů. Po semináři jsem také nastoupil dálkově na teologickou fakultu v Banské Bystrici, kde jsem mohl v roce 2015 pětileté studium úspěšně ukončit. V současnosti jsem již devátým rokem plno časovým baptistickým kazatelem v Jablonci nad Nisou.
Nevím, co mne v životě ještě čeká, ale vím, že s Ježíšem chci jít dále a pod jeho vedením dojdu cíle života, který tady chci žít na zemi na jeho slávu.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.