Českobratrská církev evangelická

Má cesta ke Kristu byla krkolomná. Trvalo mnoho let, než jsem na Ježíšovo volání začala slyšet, i přestože mi Ježíš dával o sobě vědět mnohými způsoby. Třeba, když jsem si lehla do trávy a rozpřáhla ruce, abych protáhla tělo, tak jsem v trávě narazila na dřevěný růženec. Mrzelo mě, že ho někdo ztratil. Dlouho jsem ho nosila v kapse a pak ho darovala jedné ženě. Jednou, když jsem se vracela v noci domů kolem popelnic, vítr na mou nohavici u kalhot přilepil kousek papíru. Byl to vytržený list z Bible a těch se u jedné z popelnic válelo nespočet. Mnohokrát jsem na ulici slyšela křesťany chválit Boha a výzvy, přijmi jej do svého srdce, Bůh tě miluje, v mysli jsem se jim však vysmála. A tak šel čas a já potkala ve své práci ženu, které tak nádherně zářily oči. Zář jejich očí mě přitahovala. Jednou jsem sebrala odvahu a zeptala se jí, co jí tak rozsvěcuje? Neodpověděla mi. Po pár měsících jsem to zkusila znovu. Ona mě pozvala do svého křesťanského společenství. Slyšela jsem kázání o Ježíši. V duchu se mi odehrávalo, co tu dělám? Taková pitomost. Setrvala jsem kvůli ní. Pak mě zvala znovu a znovu a já přicházela, protože mě její radost naplňovala. Ježíšova zvěst mě osobně zasáhla po delším čase. Najednou jsem věděla, že jsem doma. Psal se rok 2006. O rok později jsem byla pokřtěna a v roce 2008 jsem začala studovat teologii. Na fakultě mi po celou dobu studií byli nápomocní moji spolužáci a farářka Eva Šormová. Touto cestou chci poděkovat všem, kteří při mně stáli a pomáhali mi. Nyní už šestým rokem sloužím ve farním sboru Českobratrské církve evangelické v České Lípě.
Srdečně zdravím všechny čtenáře a přeji vám, ať čtení Many je vám každý den vydatnou potravou.