Štefan Paluchník / úvahy 20-04 (31.1.-9.2.)

Církev bratrská

Narodil jsem se 18.6.1945 na Slovensku, od tří let žiji v Čechách. Od 8 do 17 let jsem byl ze sociálních důvodů umístěn v dětském domově v České Kamenici, kde jsem vychodil základní školu a maturoval v  roce 1962 na JSŠ (gymnázium). Základní vojenskou službu jsem absolvoval na Slovensku a poté jsem pracoval necelý rok v dolech na Ostravsku. Po přestěhování do Prahy jsem kromě několika brigád začal pracovat na Kladně. V této době se udála zásadní změna v mém životě. Do Prahy mne totiž pozval přítel z vojny, který byl křesťanem. Společně jsme nejen pracovali v SONP Kladno, ale také navštěvovali sbor i mládež Jednoty českobratrské (dnes CB) v Praze na Vinohradech.
Postupem doby, přes mé prvotní odmítání, se mi stala milost, že jsem mohl uvěřit v Pána Ježíše. Koncem září 1966 jsem byl přijat ke studiu na ČVUT. Po roce jsem dospěl k názoru, že jestli mám něco studovat, tak ať je to teologie (ještě si vzpomínám, jak mě proděkan stavební fakulty při „přestupu“ litoval slovy: Nešťastný mládenče, co to děláte? Odpověděl jsem: Ale já jsem tak šťastný…) Po vystudování KEBF jsem se oženil a nastoupil do kazatelské služby. Po dobu takřka 40 let jsem sloužil ve sborech Církve bratrské: Teplice v Čechách – „diasporní“ sbor ústecký, Česká Skalice, Hradec Králové a Ústí nad Labem
Co charakterizovalo můj život, byla Boží milost. Ta mě provázela už od dětství – byť jsem si to tehdy neuvědomoval. Vrcholila mým obrácením a následně se mnou byla i v kazatelské službě. Ve většině zmíněných sborů jsme vedle duchovní činnosti budovali či rekonstruovali modlitebny, a to většinou svépomocí, což byla enormní zátěž. Přesto Pán Bůh žehnal a sbory mohly růst. Boží milost mě provázela i v době totality, kdy jsem prožíval těžké chvíle během výslechů STB a zakoušel perzekuci ze strany státních orgánů.
Také v osobním životě jsem z Boží ruky mnoho přijal. Jsem vděčný za svoji manželku Olgu, která mi stojí věrně po boku a vždy mě podpírala. Radostí jsou pro nás naše čtyři děti a jejich rodiny, které jdou cestou víry. Naším potěšením je 9 vnoučat.
V současnosti jsem již osmý rok v důchodu. První čas po „odchodu na odpočinek“ jsem věnoval tomu, abych konečně dokončil doktorské studium na Karlově univerzitě.
Nyní bydlíme v Novém Městě nad Metují. Rozhodně se nenudíme, poněvadž je stále dost úkolů jak ve sboru, tak i v okruhu naší široké rodiny. Jsou to ale úkoly radostné.

Církev bratrská

Narodil jsem se 18.6.1945 na Slovensku, od tří let žiji v Čechách. Od 8 do 17 let jsem byl ze sociálních důvodů umístěn v dětském domově v České Kamenici, kde jsem vychodil základní školu a maturoval v  roce 1962 na JSŠ (gymnázium). Základní vojenskou službu jsem absolvoval na Slovensku a poté jsem pracoval necelý rok v dolech na Ostravsku. Po přestěhování do Prahy jsem kromě několika brigád začal pracovat na Kladně. V této době se udála zásadní změna v mém životě. Do Prahy mne totiž pozval přítel z vojny, který byl křesťanem. Společně jsme nejen pracovali v SONP Kladno, ale také navštěvovali sbor i mládež Jednoty českobratrské (dnes CB) v Praze na Vinohradech.
Postupem doby, přes mé prvotní odmítání, se mi stala milost, že jsem mohl uvěřit v Pána Ježíše. Koncem září 1966 jsem byl přijat ke studiu na ČVUT. Po roce jsem dospěl k názoru, že jestli mám něco studovat, tak ať je to teologie (ještě si vzpomínám, jak mě proděkan stavební fakulty při „přestupu“ litoval slovy: Nešťastný mládenče, co to děláte? Odpověděl jsem: Ale já jsem tak šťastný…) Po vystudování KEBF jsem se oženil a nastoupil do kazatelské služby. Po dobu takřka 40 let jsem sloužil ve sborech Církve bratrské: Teplice v Čechách – „diasporní“ sbor ústecký, Česká Skalice, Hradec Králové a Ústí nad Labem
Co charakterizovalo můj život, byla Boží milost. Ta mě provázela už od dětství – byť jsem si to tehdy neuvědomoval. Vrcholila mým obrácením a následně se mnou byla i v kazatelské službě. Ve většině zmíněných sborů jsme vedle duchovní činnosti budovali či rekonstruovali modlitebny, a to většinou svépomocí, což byla enormní zátěž. Přesto Pán Bůh žehnal a sbory mohly růst. Boží milost mě provázela i v době totality, kdy jsem prožíval těžké chvíle během výslechů STB a zakoušel perzekuci ze strany státních orgánů.
Také v osobním životě jsem z Boží ruky mnoho přijal. Jsem vděčný za svoji manželku Olgu, která mi stojí věrně po boku a vždy mě podpírala. Radostí jsou pro nás naše čtyři děti a jejich rodiny, které jdou cestou víry. Naším potěšením je 9 vnoučat.
V současnosti jsem již osmý rok v důchodu. První čas po „odchodu na odpočinek“ jsem věnoval tomu, abych konečně dokončil doktorské studium na Karlově univerzitě.
Nyní bydlíme v Novém Městě nad Metují. Rozhodně se nenudíme, poněvadž je stále dost úkolů jak ve sboru, tak i v okruhu naší široké rodiny. Jsou to ale úkoly radostné.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.