Kazatel 4,1-16

1Znovu jsem pohleděl na všechen útisk, který se pod sluncem děje. Hle, slzy utiskovaných, a oni jsou bez utěšitele, jejich utiskovatelé mají v rukou moc, a oni jsou bez utěšitele. 2Vychvaloval jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více nežli živé, kteří ještě žijí. 3Ale nad oboje líp je na tom ten, kdo ještě není a nevidí zlo, které se pod sluncem děje. 4Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem. 5Hlupák skládá ruce v klín a užírá se. 6Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem. 7A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé. 8Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí. "Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí?" Také to je pomíjivost a úmorná lopota. 9Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. 10Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. 11Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? 12Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne! 13Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení. 14Vyšel z vězení a stal se králem, narodil se jako chuďas a došel království. 15Shledal jsem, že všichni živí, ti, kdo chodí pod sluncem, byli při tom druhém, při chlapci, jenž nastoupil po něm. 16Nesčetný byl všechen lid, jemuž byl v čele, ale radovat se z něho nebude už příští pokolení. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.



Zpět na úvahu autora!

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.