Kazatel 6,1–7,22

1Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté: 2Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh. 3Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on. 4Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno; 5ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk. 6A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa? 7Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není. 8A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má z života utištěný, i kdyby žít uměl? 9Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem. 10Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním. 11Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk? 12Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm? {7}1Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození. 2Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci. 3Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřelá tvář prospívá srdci. 4Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek. 5Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků, 6neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost. 7Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce. 8Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost. 9Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků. 10Neříkej: "Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?" To není moudré, ptáš-li se na to. 11Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce; 12být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má. 13Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil? 14V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm. 15To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě. 16Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit? 17Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas? 18Bude dobře, když se tohoto přidržíš a ono nespustíš ze zřetele; vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu. 19Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných v městě. 20Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil. 21Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok. 22Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.



Zpět na úvahu autora!

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.