Kazatel 9,1-10,11

1O tom všem jsem uvažoval a ve všem tom jsem zjistil, že spravedliví a moudří i jejich práce jsou v ruce Boží. Člověk neví, co milovat ani co nenávidět, cíl všeho je před ním. 2Všechno je u všech stejné: stejný úděl má spravedlivý i svévolný, dobrý a čistý i nečistý, obětující i neobětující; dobrý je na tom jako hříšník, přísahající jako ten, kdo se přísahat bojí. 3Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to, že všichni mají stejný úděl a že srdce lidských synů je naplněno zlobou; po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti a pak se odeberou k mrtvým. 4Kdo tedy bude vyvolen? Všichni, kdo žijí, mají naději. Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev. 5Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. 6Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje. 7Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle. 8Tvé šaty ať jsou v každé době bílé a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej. 9Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života. To ti je pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti, to je tvůj podíl v životě při tvém klopotném pachtění pod sluncem. 10Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš. 11Opět jsem pod sluncem viděl, že běh nezávisí na snaze hbitých ani boj na bohatýrech ani chléb na moudrých ani bohatství na rozumných ani přízeň na těch, kdo mají poznání, ale jak kdy každému z nich přeje čas a příležitost. 12Vždyť člověk ani nezná svůj čas. Je jako ryby, které se chytají do zlé sítě, a jako ptáci chytaní do osidla. Jako na ně, tak i na lidské syny bývá políčeno ve zlý čas, který je náhle přepadá. 13Také jsem spatřil pod sluncem tuto moudrost a jevila se mi veliká: 14Bylo malé město a v něm hrstka mužů. Tu přitáhl na ně velký král, obklíčil je a zbudoval proti němu mohutné náspy. 15Našel se pak v něm nuzný moudrý muž, který by byl to město svou moudrostí zachránil, ale nikdo si na toho nuzného muže ani nevzpomněl. 16Řekl jsem si: Lepší je moudrost než síla, třebaže modrostí toho nuzáka pohrdli a jeho slova nebyla slyšena. 17Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky. 18Moudrost je lepší než válečné zbraně, mnoho dobrého však zničí jediný hříšník.{10}1Mrtvé mouchy způsobí, že mastičkářův olej páchne a kvasí; stejně působí špetka pomatenosti, je-li ceněna víc než moudrost a čest. 2Moudrý má srdce na pravém místě, hlupák na nepravém. 3Pomatenec, i když jde po cestě, je bez rozumu, o každém však říká: "To je pomatenec!" 4Zvedne-li se proti tobě vladařova nevole, své místo neopouštěj, mírnost může zabránit velikým hříchům. 5Zlo, jež jsem pod sluncem vídal, je omyl, k němuž dochází u mocnáře: 6Na vysoké místo se dosadí pomatenec, kdežto schopní zůstávají sedět dole. 7Viděl jsem otroky na ořích, kdežto knížata jak otroky chodit pěšky. 8Kdo kope jámu, spadne do ní, toho, kdo strhává zeď, uštkne had. 9Kdo láme kámen, přichází k úrazu, kdo štípe dříví, je při tom ohrožen. 10Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se znovu, je nutno víc napnout síly. Užitečná a prospěšná je moudrost. 11Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán, zaklínač pranic neprospěje.



Zpět na úvahu autora!

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.