3Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! 4On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.



Svědectví o Bohu v soužení a tísni

Jak reagovat na ohrožení?

Soužení a tíseň, to je životní realita pro apoštola Pavla, i pro ty, které oslovuje. To jsou tvrdá fakta. Tvrdá a bolestivá. Normální reakcí je zděšení (útěk) nebo hněv (útok). Zděšení z těch, kdo to působí bezprostředně = lidé; hněv na toho, kdo je za tím vším = Bůh; a/nebo naopak. A k tomu bezmoc na obou rovinách. Dalším možným výstupem je rezignace na vztah k Bohu, protože je buď bezmocný, nebo zlý. Pavel to vidí a předává jinak: Bůh není Otcem soužení, prostě není autorem tísně. Bůh je Otec milosrdenství (nebo snad lépe: soucitu) a Bůh všeho potěšení. Otec Pána Ježíše, původce záchrany. A tak i ze vší té tísně a soužení zní od Pavla místo přestrašeného kňučení nebo rozčileného nadávání nebo beznadějného šumění rezignace chvála Bohu. Bohu chvála a lidem svědectví o Božím vztahu k nám: o potěšení, soucitu, spáse. A konečně o tom, že my, lidé, kteří se normálně podílíme na bujení tísní a soužení, se díky Bohu můžeme podílet na potěšení druhých, soucitu a milosrdenství, na svědectví o spáse. Životní realitou Pavlovou není soužení, ale Boží potěšení a jeho předávání.

Chvála Bohu za úplné potěšení v každé naší tísni i za možnost těšit druhé!

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.