15Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.



Jak křesťan voní životem

Čím voním? Kristem?

Ježíš Kristus přinesl oběť Bohu. Nejde o nějaký obětní mechanismus něco za něco – obětí rozumějme vzdání se sebe sama, svého prospěchu, vydání se, odevzdání. V nejhlubším smyslu je to oběť na kříži. Kristus se obětuje, aby spravedlnost byla naplněna, ale lidé, kteří si to nezaslouží, mohli žít. Poznání tohoto klíčového okamžiku vztahu mezi Bohem a lidmi, bodu zlomu lidských dějin, bodu obratu každého jednotlivého lidského života, voní napříč celou historií i historií osobní. Vůně Kristovy lásky, vůně života navzdory hříchu a smrti. Nádherná vůně. Tohle aroma života ovšem vychází z nás, křesťanů. Nebo má z nás vycházet a skrze nás pronikat k druhým lidem. Jsme to my, kdo voníme Kristem. To křesťan je vůně. Křesťan je vůně Kristovy oběti. To, co Ježíš Kristus učinil a ještě činí, tím křesťan voní. Tak to být má. Ale když si přivoníme ke křesťanům, když si přivoníme sami k sobě, musíme se ptát s Pavlem: kdo je k takovému poslání způsobilý? Tady nejde o nějakou estetiku či vkus, tady jde o život. Druzí vdechují to, co vychází z nás. Mohou se skrze nás nadchnout k životu?

Pane Bože, prosíme, vyvětrej v nás svým Duchem, ať voníme ke spáse.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.