4Psal jsem ve veliké stísněnosti a se sevřeným srdcem, s mnohými slzami - ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám.



Láska až srdce svírá

Přijímáme odpovědnost za druhé?

Apoštol Pavel se mnohokrát dostal až na pokraj smrti. Ale ani takové nebezpečí mu nesevřelo srdce a nedohnalo ho k mnohým slzám. Tíseň velikou zakouší, až když píše korintským křesťanům. Jak to? Pavel bere vážně odpovědnost za svoje bratry a sestry, za jejich víru, za jejich život. A víra korintských křesťanů byla nemocná. Nešlo jen o přeceňování zbožnosti a závrať z jejích projevů, což je jinak podstatným tématem nám známé Pavlovy korespondence s korintským sborem. Šlo o nedostatek vzájemné lásky. O to, že nedokážou milovat jeden druhého. Že nedokážou odpustit jeden druhému. Že nedokážou smýšlet a jednat vůči sobě navzájem jako křesťané. Není lehké někoho napomínat tak, aby to přijal. A už vůbec to není lehké tam, kde je třeba napomenout nedostatek lásky a odpuštění. Je to těžké. Ale křesťané tvoří jedno tělo. A tělo je nemocné, když je nemocná třeba jen jedna jeho část. Nemoc, víra, život druhých křesťanů je naše starost, je to naše věc, i když to znamená i sevření srdce a mnohé slzy. Chce to opravdu velikou lásku. Je to jediný lék na nemoc naší víry.

Pane, uč nás být s druhými, milovat a odpouštět.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.