Kámen pomíjí, Duch zůstává

Co je stálejší než kámen?

Když má něco vydržet, když něco podle nás stojí za to, aby to vydrželo, říkáme, že by se to mělo tesat do kamene. Ty největší události, to co hýbe světem, to co strhává pozornost, ty doslova září, blýskají se, oslňují, až přechází zrak. Soud, a řekněme to naplno: poslední soud, ta nejvyšší instance, rozhodující rozhodnutí o každém a o všem, z toho přechází zrak, a co jiného než ten poslední rozsudek, respektive odsudek (– rozsudek smrti, protože ruku na srdce, jinak to prostě asi dopadnout nemůže), by se mělo tesat do kamene. Apoštol Pavel zná kamennou pevnost Boží smlouvy, její oslňující slávu, i pokornou službu na cestě, která hledá cestu života mezi slepými uličkami smrti. Ale v Duchu svatém vidí dál a hlouběji: Boží vztah k člověku není tvrdý jako kámen, ale živý a vedoucí k životu. To, za co se kdysi Pán Bůh postavil se vší svou slávou, není zrušeno, spravedlnost není zrušena, spravedlivý rozsudek není zrušen, ale sám Pán Bůh ho vzal v Ježíši Kristu na sebe. Díky tomu hřích a smrt pomíjí, ale život zůstává. Kámen je odvalen! Sláva! Sláva! Sláva!

Pane, buď tobě sláva za život navzdory hříchu a smrti!

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.