24A hle, i Sádok a všichni lévijci s ním nesli schránu Boží smlouvy. Postavili Boží schránu a Ebjátar obětoval, až úplně všechen lid z města přešel.



Útěk

Proč čekat i na toho posledního?

Abšalóm pokračuje dál ve svém spiknutí proti svému otci. Jde za svým cílem, stát se králem. Jsou lidé, které povolal do čela Bůh, a jsou lidé, kteří vedení uchvacují. Prvním byl David, druhým Abšalóm. První to dělají pro službu, druzí pro slávu, či moc. Jsou vedoucí, kteří se snaží samozvancům cestu k moci překazit a jsou jiní, kteří jim nechávají volnou cestu a počítají s Boží intervencí. David byl tím, kdo počítá s Bohem a rozhodnutí přenechává Jemu. Sám se však moudře rozhoduje. Nechce krveprolití. Nechce zabít svého, byť zlého, syna. Volí útěk a ti, kteří mu byli věrní, jdou s ním. Někdy má zlo navrch a věrní musí utíkat. Představte si mít takového syna, jako měl David. Jak asi Davidovi bylo? Cizí lidé mu jsou věrní a milují ho. Vlastní syn je ochoten svého otce zabít. I v církvi bývají lidé, kterým je společenství sboru bližší než jejich pokrevní rodina. Možná i proto, že Davidovi záleželo na každém z nich. Je jako jejich otec. Trpělivě čeká, dokud i ten nejposlednější nevyjde z města. Nikdo nemá zůstat, pokud sám nechce. Na oplátku všichni nesou královo utrpení a pláčou spolu s ním. Kéž je toto obraz i nás a našich sborů.

Pane, uč mě plakat s plačícími a kéž mám kolem sebe ty, kterým na mně záleží.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.