3Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ!

 



Píseň vděčnosti

Na koho spoléháš, když přijdou problémy a kde máš svoji tvrz?

Král David prožil skutečně dobrodružný život. Mnoho vítězství, úspěchů, ale i pády. Byl odvážný bojovník, ale také měl kolem sebe zdatné bohatýry. Takže by někdo mohl očekávat píseň o vojenské síle, tvrdém tréninku či lidské odvaze. Naproti tomu David zůstal pokorný a svoji vděčnost směřuje k Bohu. Protože On to byl, který jej po celý život vedl, dával mu sílu a chránil. Začalo to již v boji s Goliášem, kdy David prohlásil: „já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad,“ (1 Sam 17,45). A dále v Žalmu 108: „je šalebné čekat spásu od člověka. S Bohem statečně si povedeme,“ (Ž 108,13-14).

Asi těžko zažijeme stejné situace (boje, tísně) jako David, ale i my můžeme mít stejný postoj víry a následně vděčnosti. I my procházíme různými boji, těžkostmi a čelíme různým obrům. Pak je nejlepší zaujmout Davidův postoj, odevzdávat se do Božích rukou, bojovat s Boží pomocí a očekávat Boží záchranu. Ne vše se nám v životě podaří, ne všechny bitvy vyhrajeme, ale na konečnou záchranu (vykoupení) v Ježíši Kristu smíme spoléhat vždy a vyhlížet ji. A podobně ke konci života můžeme vyznat, že Bůh byl naše skála a vysvoboditel.

Pane, nechci si stavět svoje pevnosti, raději se utíkám k Tobě.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.