18Král David pak vešel, usedl před Hospodinem a řekl: "Co jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?



Já se divím …

Co můžeme Bohu říci na jeho divy?

Když jste s někým rádi, nespěcháte. Posadíte se a povídáte. S Bohem při rozhovoru můžeme stát, klečet, ležet na zádech i na břiše a také sedět. A jako Davidovi se nám stane, že se hluboce divíme, co nám všechno Vládce vesmíru dal.

Bez Boha jsme ubožáci. David byl bez Hospodina také nicka. Nedůležitý člen nedůležité rodiny nedůležitého rodu. Pán všeho se rozhodl kvůli Ježíšově krvi nejen smýt naše hříchy, ale navíc nás zahrnul dechberoucími věcmi. V češtině se používá známé úsloví „posadil se na zadek“, které výstižně popisuje situaci: Překvapilo ho to. Ohromilo.

A proto sedíme, děkujeme a žasneme.

Pane, můj Bože, děkuji. Děkuji.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.