Dal i těm, kdo ho provázeli!

Jak se dnem odpočinku zacházíme?

Posouváme hranice toho, co je možné, co je ještě přípustné a snadno si omluvíme překročení pravidel. Většinou za jejich porušováním stojí naše pohodlnost. A tak ve dni odpočinku děláme všechno možné místo toho, abychom se posilnili ze setkání s Pánem. Ježíš věděl, že jeho učedníkům se v jeho přítomnosti dostává toho potřebného, a že je nic víc nepřiblíží k Bohu než on sám. A tak, pokud mají hlad, ať se najedí, třeba tím že utrhnou klasy a mnou z nich obilí. Jejich chůze a získávání zrnek však byla považována za pracovní úkon, a pracovat v sobotu bylo zakázáno. Farizeové jim to vytýkají. Ježíš svým kritikům připomíná starozákonní příběh krále Davida. Ten, hladový a na útěku před svými nepřáteli, jedl se svou družinou posvěcené chleby, které byly určeny jen kněžím. Šlo o zachování života a ten je důležitější než kultický příkaz. Jak často nám však jde o život, abychom nepřišli do shromáždění církve? Tam máme prožít svůj čas s Pánem, k tomu určený, nám darovaný. I na nás se pak vztahují slova „dal i těm, kdo ho provázeli“.

Kéž dovedeme správně prožít den odpočinku.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.