43Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.



Nesvádějme k hříchu druhé a nenechme svádět ani sebe

Nejsem překážkou víry dětem, nebo sám sobě?

Největší odsouzení hrozí těm, kteří pohoršují a svádí děti. Samozřejmě zneužívání dětí je hrozné, ale v textu jde o svádění na scestí ty, kteří věří Ježíši. Ubližování nepatrným, bezbranným je tak závažné, že se v Písmu objeví obraz nasazení mlýnského kamene na krk viníka a jeho vhození do moře. Ježíš ale nezůstává pouze u svádění druhých. Člověk může svádět nebo nechat svádět i sám sebe. Svádět ho může ruka, noha i oko. Barvitý obraz mlýnského kamene je v tomto případě nahrazen obrazy zbavení se končetin či oka. Cokoli by nás odvádělo od Krista a svádělo k náhražkám, je třeba odvrhnout. Nebezpečí zkázy je tak závažné, že stojí za to odvrhnout vše, co nám brání v cestě za Kristem. Svádět děti od víry, svádět druhé lidi, a dokonce nechat svádět sebe sama, je velmi riskantní. Radikalita v boji s pokušením a setrváváním v hříchu je potřebná. Barvité obrazy rozhodně nejsou k doslovné aplikaci chirurgických zákroků. Je to nepřehlédnutelná výzva, jak se vyvarovat věčné zkázy, jejímž symbolem byla doutnající Gehenna – hořící a páchnoucí skládka u Jeruzaléma.

V modlitbě Páně se učíme prosit: „Neuveď nás v pokušení (nedej nás napospas zkoušce), ale zbav nás od zlého“.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.