13Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali.



Buďme jako děti

Překážka nebo požehnání?

Krátký oddíl je plný akce a myšlenek: S jakou motivací asi lidé děti přinášeli? Zřejmě byli již svědky toho, jak Ježíš vložil na někoho ruce a ten člověk byl uzdraven – jako třeba Jairova dcera (9,18).
Nebylo to ovšem ani poprvé ani naposled, kdy se Ježíšovi vlastní učedníci, místo aby byli katalyzátorem Božího jednání, chovali jako překážka. Ježíš ani zde nedopustil, aby ten, kdo přišel s důvěrou, odešel s nepořízenou. Byl nositelem Božího království a ani jeho nejbližší tomu nemohli zabránit.
Navzdory tomu, že Ježíš znal jejich slabosti, své učedníky poslal, aby konali ty skutky, které činil on.
Jsou tisíce příležitostí, jak být nositeli Božího požehnání pro lidi, kteří jsou kolem nás, včetně dětí. A ty jsou často mnohem otevřenější pro Boží věci, nežli dospěláci. Sám jsem řekl své první „ano“ Ježíši ve 13 letech. Letos v době pastorálky jsem mohl vést k Bohu tři děti (14 let) z dětského domova, které za mnou samy přišly a otevřeně mluvily o svém životě.

Pane, pomoz nám, abychom nebyli zábranou, ale dobrým potrubím Tvého požehnání.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.