Komu člověk slouží?

Co se vyplácí v životě víry?

Staré zlaté časy!, říkává se někdy, a člověk má pocit, že dobře už bylo. Jenže když si člověk čte Bibli, poznává, že jsou věci důležitější, než vzpomínky, které všechno pozlacují. Více než zlato jsou Hospodinova přikázání. Hospodinův Zákon se porušuje – a porušoval se i v biblických dobách. Kdo bere svou víru vážně a žije ji veřejně, má s ní starostí dost a dost, dnes jako v žalmistových dobách. Jenže ty starosti za to stojí a skrývají v sobě i radost. V sedmi verších se třikrát opakuje, že člověk je Hospodinův služebník. Není tedy služebníčkem nějaké předposlední autority – veřejného mínění či Pluta, boha peněz, ale je tu pro toho, který stvořil svět a dává člověku své poučení, požehnání i radost a nakonec spásu. „Mým jediným potěšením v životě i v smrti je, že nejsem sám svůj, ale svého věrného Spasitele Ježíše Krista“, vyjádřil to Heidelberský katechismus.

Děkujeme za tvá slova – a prosíme o sílu podle nich i žít.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.