48Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi?



Lidský věk

Jak žít s vědomím svého konce a smrti?

Člověk se smrti bojí odpradávna. Dokonce se prý od zvířat odlišuje mj. tím, že si je vědom své smrtelnosti. Jak ale s takovým vědomím žít? Vždyť smrt se netýká jen nás samotných. Zdá se, že nejlepším východiskem je úplně vytěsnit smrt ze svých myšlenek: rodíme se v porodnici, umíráme v nemocnici. Zrození a umírání pak přestane být osobní… Ale žalmista říká: což kdy žil na světě člověk, který by se nedočkal smrti?

Uznat svoji konečnost, to je dobrý začátek! Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem a podobenstvím (viz Gn 1,26), a jeho smlouva je stále platná. Na to se můžeme spolehnout. Uznáme-li, že Bůh je plně kompetentní za všechno své Stvoření, uleví se nám. Říká se tomu spočinutí v Bohu. Lidé se přesto bojí plně se otevřít a odevzdat, aby nepřišli o svou svobodu. U Boha však platí jiná pravidla, ta ze zahrady Eden. Otevřel se člověku a „projevil svou lásku tím, že na svět poslal svého jediného syna, abychom skrze něho měli život“ (viz 1J4,9). A právě život v Kristu je naše šance!

Bože, veď nás k sobě celým naším životem i branou smrti!

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.