2Říkám o Hospodinu: "Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám."



Tvrz jménem Hospodin

Co je mojí životní jistotou, na čem stavím?

Autor 91. žalmu to vyjádřil velice stručně v 2. verši. Jeho jistotou je Bůh. Nazývá jej tam tvrzí. Co je to tvrz víme dobře. Jedná se o nějaké opevněné místo, které má všem, kteří jsou uvnitř, zajistit bezpečí. Nejedná se o úkryt pro jednoho člověka, ale pro mnohé a stejně tak Hospodin neposkytuje bezpečí jedinému člověku. On je nabízí všem, ovšem ne všichni jeho nabídku akceptují. Lidé v tom mají svobodu a Bůh jejich rozhodnutí respektuje.

Žalmista svými slovy vyjadřuje víru každého člověka, který upíná svoji naději k Hospodinu. Nejedná se o nějaké laciné doufání. Žalmista má s Bohem osobní zkušenost a není to jen jeho vlastní zkušenost. Stejnou zkušenost má celý jeho lid – Izrael a on slovy pouze popisuje to, co Boží lid zakouší celá dlouhá staletí: Bůh je největší jistotou, jakou může člověk a celý národ mít. I kdybychom prošli celý vesmír tam a zase nazpět, nenajdeme jiný objekt, který by dával lidskému životu větší bezpečí a ukotvení. Nic takového neexistuje.

Otázka je, jestli se Boží nabídkou spokojím. Ona totiž od nás vyžaduje naprosté spolehnutí a odložení všech ostatních „berliček a falešných jistot“. A to je pro nás lidi velice těžké. Rádi máme věci pod kontrolou a pustit otěže svých životů z rukou a cele je svěřit Hospodinu není jednoduché. Máme rádi zadní vrátka, která nám poskytují falešnou jistotu a pocit bezpečí. Kdyby něco selhalo, mám ještě záložní plán. Ovšem Hospodin vyžaduje naprosté spolehnutí se na něj. Doslova a do písmene Abrahamovskou víru, která se na nic neptá, neodmlouvá, ale v pokoře a jistotě se vydává na trnitou cestu do neznáma. Vstříc budoucnosti s odhodláním nechat se vést Bohem, kamkoliv mě povede.

Hospodine, nauč nás spoléhat se na tebe stejně jako autor 91. žalmu. Buď také naším nedobytným hradem a opevněnou tvrzí.“

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.