Chvála Božích činů otevírá budoucnost

Kdo potřebuje (naši) chválu?

Je to první žalm ze souboru většího celku, který vyznačuje jedno téma: chvály, oslava Boží. Haleluja – zpívejte, halekejte Pánu. Žalmista začíná tím – že sám Hospodina chválí za jeho veliké skutky. Nevybízí nejprve druhé, ale sám chválí. Z celého srdce, nerozdělenou bytostí. Touha oslavovat Hospodina jej ale přivádí mezi druhé, „do kruhu přímých“, do společenství druhých. Sdílená radost narůstá.

- C.S.  Lewis říká, že jej zpočátku provokovala představa Boha, který se nechá druhými chválit jako ješitný politik nebo narcistní umělec. Jenže to jsou naše falešné představy. Bůh, o kterém svědčí Písmo, je zcela jiný. Je to Bůh, který vstupuje do lidského příběhu, vytrhuje z beznadějné situace. Je na straně života proti silám destrukce, zmaru. Tak to zažil lid Izraelský při vyjítí z Egypta, při přechodu přes moře, při cestě pouští. Na památku toho je ustanovený svátek pesach – velikonoce. Každoročně se mají slavit, „on zajistil památku svých divů“. Nejen aby se na to nezapomnělo. Především jde o slavné  zpřítomnění Boží moci, nyní a zde. A tak slavení Boha otevírá cestu do budoucnosti - „jeho chvála trvá navždy“.

Bez vděčnosti, bez oslavování Boha je náš život zbavený základního rozměru. Jakoby člověk v životě nikdy nezažil úžas, nezažil vděčnost. Jako by se v životě nezamiloval, jakoby nezažil opravdovou radost. Jen mrzutý, soběstředný život. To, že smíme Boha chválit, je dobré pro nás. Při chválení Boha smíme zakoušet Boží přítomnost. Při chválení se nám otevírá budoucnost. A dokonce tady začíná cesta moudrosti: „Počátek moudrosti je bát se Hospodina,velice prozíraví jsou ti, kdo tak činí“.

Děkuji, Pane. Vyvádíš ze tmy do světla. Ze strachu k důvěře. Ze soběstřednosti k chválám.  Dáváš se nám a my smíme odpovídat. Amen

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.