13Každý dar své přídavné oběti solí osolíš. Nenecháš svou přídavnou oběť bez soli smlouvy svého Boha,



Sůl smlouvy

Jaké motivace provázejí to, co Bohu odevzdávám?

Přídavná oběť nemusela znamenat jen přídavnou oběť Bohu, nýbrž i dar místnímu vládci. Hospodin, na rozdíl od lidských vládců, mouku a olej nepotřebuje. Poskytl však člověku příležitost, aby Mu svou obětí vyjádřil vděčnost.Tím, že člověk potraviny vyňal z běžného užívání, připomenul se Hospodinu. Kadidlem intenzivní vůně pak dosvědčoval, že Hospodinu patří vlastně vše, čím člověk disponuje.

Vedle vyznání „patřím Hospodinu se vším, co mám,“ nesla přídavná oběť také další poselství: „zničením odděluji obětované pro Boha cele“. Způsob přípravy přídavné oběti naznačoval touhu obětujícího stát se novým člověkem. Sůl, kterou měla být oběť okořeněna, se ve starověku užívala proti rozkladnému vlivu temných sil. Slovní obrat „sůl smlouvy“ připomínal její neporušitelnost a výlučnost. Vztah k Hospodinu měl být trvalý. A jak je to se mnou?

Pane, ať vše, co obětuji, svědčí o smlouvě s tebou!

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.