Jan Valeš - úvahy 78 (28.12.-31.12.)

Církev bratrská

Když rodiče utíkali před obsazením Sudet Němci, byly mi dva měsíce života. Cílem byla Praha, ve které jsme se jako početná rodina (rodiče a čtyři chlapci) čtyřikrát stěhovali do malých bytů. Rodiče jsem měl chudé, ale oba věřící. Díky Pánu za ně. Hlavním sborem byl pro nás Sbor CB na Žižkově. Vzdor vlivu rodičů a církve jsem se pro své kriminální postoje (lež, krádeže, podvody aj.) dostal do čtyř Dětských domovů. Vrátil se po dva a půl roce, bylo mi třináct let. Byla to příprava na mé osobní obrácení ke Spasiteli Ježíši Kristu. Proběhlo mimo modlitebny či dětské tábory. Na chalupě příbuzných nedaleko Dubé u Č. Lípy , když o prázdninách strýc vyprávěl v neděli dopoledne několika dětem z příbuzenstva o kriminálníkovi z Bible, ukázal na mně s poznámkou, že bych jim o tom mohl povědět více. Zvedl jsem se, našel v chalupě prázdnou místnost, klekl na kolena a s pláčem vyznával svou hříšnou minulost. Můj život se začal měnit. Také ve mně pevně uzrávala myšlenka povědět o Ježíši druhým. Bylo by dlouhé vyprávět o snahách po studiu teologie, nebo ČVUT. Nakonec jsem nastoupil do hutí SONP v Kladně do náročné fyzické práce. Zde jsem se ve sboru CB setkal se svou budoucí manželkou Miladou. K tomu dva roky vojny na Slovensku. Vrátil jsem se v r. 1962. Za rok byla svatba, dnes už je to 56 let. V roce 1969 mi byl svěřen první dětský tábor v Rybništi, na němž uvěřilo několik dětí z našich sborů. Za rok nato mne požádal předseda CB Dr. B. Beneš, zda bych nešel sloužit při zaměstnání do Písku, tehdy stanici táborského sboru. Viděl jsem to jako vyslyšení mé dávné touhy nést evangelium. Po dvou letech jsem se vracel do Kladna do úlohy kazatele na plný úvazek. Pět let jsem studoval podle disposic Rady CB teologické předměty (ETS ještě nebyl). Dalších 10 let jsem se věnoval přestavbě modlitebny v Husinci a potom v r. 1988 jsme se stěhovali do Českých Budějovic, kde jsme prožili tzv. něžnou revoluci. Místní vazební věznice byla prvním kontaktem s velkou oblastí Vězeňské služby, které se věnuji dodnes. Tam jsme byli osm let, přijali ke svým třem dětem ještě postiženou patnáctiletou dívku Lenku z Českých Velenic. Na žádost Rady CB jsme se přestěhovali na dalších pět let do sboru v Teplicích. Vždy jsme se stěhovali (16 let) s matkou manželky a byli vděčni za její věrné přímluvné modlitby. Lenku si po dvou a půl roce vyžádala její matka. V roce 2001 mne požádal liberecký sbor CB, abychom se přestěhovali do Jablonce nad Nisou, do koupené modlitebny od ECM, pomohli při její přestavbě a zároveň jsem byl druhým kazatelem tohoto sboru. Těsně před stěhováním si PÁN zavolal k sobě matku mé manželky. Zůstáváme bydlet v Jablonci n. N., pomáháme této stanici libereckého sboru a bydlíme v modlitebně s druhým kazatelem sboru br. Patrikem Horváthem (od r. 2009) a jeho rodinou.
Celý život mám (máme) velmi pestrý, setkali se s mnoha křesťany i nekřesťany, nejen v rámci stěhování se v Církvi bratrské, ale i v rámci ekumeny i civilního zaměstnání. A velké kontakty máme ve spojení služby vězňům. Byl jsem na osm let zvolen členem vedení Vězeňské duchovenské péče a prošel téměř všechny věznice v ČR. V současnosti jsem čestným členem Mezinárodního vězeňského společenství (MVS), které působí ve 119 zemích světa. Jsem vděčen manželce, že moji službu přijala i za svou a v jednomyslnosti můžeme pokračovat.
Vzhledem k překročení mé osmdesátky a ubývání sil, musím dvakrát rozvažovat k čemu se zavázat a co přenechat mladším. Laskavému Bohu děkuji za novou sílu pro každý nový den.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.