Karel Doležal /úvahy 20-14 (30.4.-9.5)

Křesťanské společenství v Havlíčkově  Brodě

Narodil jsem se na Vysočině  u Havlíčkova Brodu, roku 1950 rodičům, kteří v té době budovali světlé zítřky. Takže víra, nebo jít do církve, to nebylo v kurzu. Do kostela se zašlo v rámci pohřbu nebo svatby. Ale přesto mne jako nemluvně nechali pokřtít, asi na přání prarodičů. Vyrůstal jsem tedy v ateistické rodině, kde se církev a víra v Pána Boha zlehčovala, a následně v mém nitru bylo pohrdání vůči křesťanům.
Po vyučení jsem se odstěhoval z Vysočiny do Prahy a žil si tak, abych si co nejvíce užil (jak se dnes říká). A asi tak ve svých třiceti letech jsem pociťoval často prázdnotu a ptal se sám sebe, proč tu jsem? Podle tělesné schránky mi nic nescházelo,  jak přátele, tak finanční zabezpečení, jsem měl. Ale uvnitř prázdnota, začal jsem chodit do spolku UNITARIA. Zde se mimo jiné hovořilo o osobě Ježíše Krista a to v tom smyslu, že to byl jeden z nejlepších lidí na zemi, a  že byl guru. Mně to takto nestačilo, a tak jsem začal pátrat po osobnosti Krista dále. Až mne jednou napadlo zajít do toho kostela,  kde jsem byl pokřtěn. V neděli skončila bohoslužba a pan farář se postavil ke dveřím a každému podal ruku na rozloučenou. Zeptal se mne na pár věcí a pak mi nabídl rozhovor. Tak jsem se postupně dozvěděl o základních pojmech. Co je to hřích a odpuštění, ale v duchu jsem si říkal, že takové záležitosti nepotřebuji slyšet, ale vytrval jsem. Chtěl jsem se přeci jenom více dozvědět o té osobě Krista. Po nějakém čase mi tento duchovní dal adresu na jeden sbor v Praze, kde začínalo duchovní probuzení. Přicházeli tam mladí lidé, což jsem v té době jinde neviděl, ale co bylo podstatné, zde se mi  Pán  dal poznat. A to v tom, že jsem prohlédl ze své samolibosti a uvědomil si, že nejsem asi tak dobrý,  jak jsem si namlouval. A co bylo nejpodstatnější,  to že ke mně začalo promlouvat Písmo, například verš z Jana: „poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými". A tak jak se mi otvíral vnitřní zrak,  já mohl činit pokání ze svých hříchů a postojů k druhým i k sobě. Takto vnímám osobně našeho  Pána Krista, ve významu jeho oběti pro nás a potřeby  odpuštění druhým i sobě. 
V tomto sboru,  kde jsem se obrátil,  jsem se postupně  zapojoval do jeho činnosti,  jako vedoucí domácí skupinky. A po několika  biblických hodinách jsem prožil, že se mám vrátit na Vysočinu, kde jsme se s  věřícími  scházeli zatím jen o víkendu. Nastoupil jsem také na teologický kurz, kde jsem si doplnil teologické minimum.
V Havlíčkově Brodě jsem přes dvacet let vedl sbor. Nyní jsem pastor ve výslužbě, občas mám kázání, pastorační návštěvy a spolupracuji s místní ekumenou. Scházíme se pravidelně 7 denominací a máme hezké vztahy,  sloužíme v nemocnici a v domovech důchodců.
Ještě jsem činný v SKP- středisko křesťanské pomoci- v Jihlavě, kde je azylový dům pro lidi bez přístřeší.
Děkuji Pánu Bohu, že mi dává sílu a děkuji za rodinu, ženu Jarču a za čtyři  syny.  

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.