Michal Petratur - úvahy 60 (11.7.-20.7.)

Bratrská jednota baptistů
Narodil jsem se v roce 1975 v Uherském Hradišti. Vyrůstal jsem na jižní Moravě ve věřící rodině. Pozitivní duchovní vliv na mě měli také prarodiče, jejich živá víra, modlitby, četba Písma, zpěv písní doma. V době dospívání měli na mé duchovní směřování vliv také další konkrétní lidé - křesťané z různých církví. Byli to lidé, které jsem osobně blíže poznal a viděl na jejich životě živou víru v Pána Ježíše Krista. Vědomé, osobní obrácení ke Kristu jsem prožil v 15 letech. Od dětství jsem znal všechny biblické příběhy, ale v té chvíli jsem osobně uslyšel Ježíšův hlas z Písma. Mou odpovědí bylo, že jsem odevzdal svůj život jemu. Po střední škole přišlo rozhodování kam dál. Díky novým možnostem po revoluci 1989 jsem šel na Biblickou školu do Olomouce, kterou zřídila naše církev. Původně byla na 2 roky, pak se přeměnila na 3-letou Vyšší odbornou školu sociální a teologickou – Dorkas. Prostředí školy – studenti i vyučující byli z různých církví. Výraznými osobnostmi školy byli její zakladatelé, manželé Titěrovi. Na škole jsme získali základní biblické a teologické znalosti. Důležitá byla praxe v různých sociálních a církevních zařízení. Nejlepší bylo vynikající společenství studentů ve studentském domově. To vše nám pomáhalo v duchovním růstu a formování. Jako studenti jsme ve škole i po ní diskutovali, srovnávali, poznávali, různé sbory, důrazy té či oné církve. Ale to jediné a základní co nás spojovalo, byla osobní víra v Pána Ježíše Krista. Během studia jsem vnímal Boží povolání do služby kazatele a dozrálo i mé rozhodnutí, že chci toto povolání přijmout. Pokračoval jsem ve studiu teologie na Baptistickém semináři v Elstalu u Berlína v Německu /1998-2001/. Tříleté náročné studium bylo také požehnáním a přínosem. Více jsem pronikl to hlubin teologie, i té německé, a hlavně zase potkal řadu lidí a prožil s nimi krásné a obohacující chvíle. Ať už to bylo se studenty nebo v práci s dětmi, dospělými i se seniory ve sborech. Vždy to byl čas otevření se a sdílení víry v Pána Ježíše. Víra mnohých se projevovala velmi konkrétně a prakticky v pomoci nám studentům i těm zahraničním. Navázal jsem přátelství a „bratrství“, která nás spojují dodnes. Po návratu do Česka jsem nejdříve vykonal civilní službu, místo té vojenské, v Unii Kompas ve Zlíně. V naší církvi si sbor oslovuje a volí svého kazatele sám. První místo, kde jsem sloužil jako kazatel, byl Sbor BJB Blansko. Bylo to v letech 2004 až 2016. Víra pro mě není jen osobní, soukromá věc. Víra pro mne znamená společenství lidí, sdílení víry. Hlavní náplní práce je služba lidem ve sboru a v okolí. Jsem také ve Správní radě Brněnské tiskové misie, kde jsem poznal svou manželku Ladu Andršovu. Svatbu jsme měli v roce 2013. V prosinci 2014 nám Pán Bůh daroval krásného usměvavého syna Martínka. Jsme za něj Pánu moc vděční. Na podzim 2016 přišlo pozvání do Sboru BJB Vikýřovice u Šumperka. Po určitém čase modliteb a přemýšlení jsme se s manželkou rozhodli jít na nové místo. Věříme, že to Pán Bůh připravil. Na novém působišti jsme rádi, poznáváme nové lidi a prostředí, kde můžeme sloužit sdílením evangelia. I v blízkém Šumperku máme přátelské ekumenické vztahy. V roce 2018 se nám narodila dcera Lucinka, kterou přijímáme jako Boží dar. Ve volném čase se zajímám o přírodu, relaxuji prací na zahradě. Rád čtu knihy o historii církevní i té místní. Jsem otevřený v tom, co má pro mne, pro nás, Pán Bůh ještě připraveného.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.