Zdeněk Kašpárek /úvahy 23-32 (11.11.-20.11.)
Církev bratrská
1967
Pocházím z Bruntálu, z ateistické učitelské rodiny. Ježíše jako svého Pána a Spasitele jsem přijal krátce před maturitou během středoškolských studií v Kroměříži po několika měsících hledání odpovědí na klíčové životní otázky, čtení Bible a navštěvování místního baptistického sboru.
Již na začátku své cesty za Kristem jsem prožil povolání ke službě slovem – prvních několik let to bylo především sdílením evangelia v rozhovorech s nevěřícími mladými lidmi na ulicích a v parcích, po listopadové revoluci také na různých evangelizačních programech. Z této misijní práce začátkem devadesátých let v Opavě, kde jsem pracoval a po svatbě se i usadil, rychle vyrostl nový nedenominační charismatický sbor CESAREA, který jsem deset let (zpočátku při zaměstnání na Státním veterinárním ústavu, později již na plný úvazek) vedl jako pastor.
V roce 2001 jsme se s manželkou na základě Božího povolání s našimi čtyřmi dětmi přestěhovali do jižních Čech, kde jsme v rámci projektu Apoštolské církve zakládali novou misijní stanici v Táboře. Postupně se však mé profesní směřování přesunulo z církve do oblasti sociálních služeb. Nejprve jsem pracoval na různých pozicích v domově pro seniory, později na ústředí Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR jako šéfredaktor odborných časopisů i knižního vydavatelství, specialista pro práci s veřejností a certifikátor kvality pobytových sociálních služeb pro seniory v ČR i v zahraničí.
V roce 2015 jsme přijali nabídku Slezské diakonie a přestěhovali se do Českého Těšína, kde manželka začala pracovat v denním stacionáři pro osoby s mentálním postižením a já jsem čtyři roky vedl tým sociálních pracovníků a psychologů, kteří poskytovali odbornou pomoc cca 200 pěstounským rodinám v Moravskoslezském kraji. Mimo to jsem byl tiskovým mluvčím slezské části hojně medializovaného projektu pomoci křesťanským uprchlíkům s válkou postiženého Iráku.
V roce 2019 jsem po delší době modliteb a hledání Boží vůle přijal nabídku Církve bratrské v Třinci-Lyžbicích na službu kazatele. Aktuálně tedy bydlíme v Třinci a znovu se na plný úvazek věnuji práci v církvi; příležitostně také přednáškové činnosti na duchovní i odborná témata z oblasti manželství, rodiny, mediální gramotnosti a sociální práce. S manželkou Stanislavou máme 4 dospělé děti a 4 vnoučata.
1967
Pocházím z Bruntálu, z ateistické učitelské rodiny. Ježíše jako svého Pána a Spasitele jsem přijal krátce před maturitou během středoškolských studií v Kroměříži po několika měsících hledání odpovědí na klíčové životní otázky, čtení Bible a navštěvování místního baptistického sboru.
Již na začátku své cesty za Kristem jsem prožil povolání ke službě slovem – prvních několik let to bylo především sdílením evangelia v rozhovorech s nevěřícími mladými lidmi na ulicích a v parcích, po listopadové revoluci také na různých evangelizačních programech. Z této misijní práce začátkem devadesátých let v Opavě, kde jsem pracoval a po svatbě se i usadil, rychle vyrostl nový nedenominační charismatický sbor CESAREA, který jsem deset let (zpočátku při zaměstnání na Státním veterinárním ústavu, později již na plný úvazek) vedl jako pastor.
V roce 2001 jsme se s manželkou na základě Božího povolání s našimi čtyřmi dětmi přestěhovali do jižních Čech, kde jsme v rámci projektu Apoštolské církve zakládali novou misijní stanici v Táboře. Postupně se však mé profesní směřování přesunulo z církve do oblasti sociálních služeb. Nejprve jsem pracoval na různých pozicích v domově pro seniory, později na ústředí Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR jako šéfredaktor odborných časopisů i knižního vydavatelství, specialista pro práci s veřejností a certifikátor kvality pobytových sociálních služeb pro seniory v ČR i v zahraničí.
V roce 2015 jsme přijali nabídku Slezské diakonie a přestěhovali se do Českého Těšína, kde manželka začala pracovat v denním stacionáři pro osoby s mentálním postižením a já jsem čtyři roky vedl tým sociálních pracovníků a psychologů, kteří poskytovali odbornou pomoc cca 200 pěstounským rodinám v Moravskoslezském kraji. Mimo to jsem byl tiskovým mluvčím slezské části hojně medializovaného projektu pomoci křesťanským uprchlíkům s válkou postiženého Iráku.
V roce 2019 jsem po delší době modliteb a hledání Boží vůle přijal nabídku Církve bratrské v Třinci-Lyžbicích na službu kazatele. Aktuálně tedy bydlíme v Třinci a znovu se na plný úvazek věnuji práci v církvi; příležitostně také přednáškové činnosti na duchovní i odborná témata z oblasti manželství, rodiny, mediální gramotnosti a sociální práce. S manželkou Stanislavou máme 4 dospělé děti a 4 vnoučata.