1 Korintským 9,19

Láska se krmí obětí

Kolik jsem schopen obětovat pro dobro druhého?

Potom, co se Pavel zřekl svých privilegií, vrací se k tématu svobody, o které mluví na začátku deváté kapitoly, kdy se řečnicky ptá: „nejsem snad svoboden?“ (1 K 9,1). Najednou, což nás může překvapit, on sám na tuto svou svobodu rezignuje: učinil jsem se otrokem všech. Dle jeho názoru je láska větší než svoboda. Láska, která se krmí obětí. Apoštol národů se stává apoštolem jednotlivců, záleží mu na každém, kdo může být spasen. V jeho řeči neslyšíme nic romantického, žádný náznak romantické zamilovanosti, ale všudypřítomnou kázeň, která vede k vítězství v boji o člověka a jeho spásu. Pavel používá metafory sportovních závodů srozumitelné pro čtenáře. K vítězství je nutné odhodlání, vytrvalost a zrak upřený na cíl. Tím spíše, když cílem je spása.

„Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal“. Viděli jsme, jak velkou váhu dává apoštol boji (nebo spíše metaforicky souboji) o záchranu bližního. Ale ani na chvíli nezapomíná, že nebude člověku k ničemu, i kdyby celý svět získal, ale ztratil svou duši.

Modlím se za jasné vědomí cíle mého sebezáporu a oběti.