8Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů.
Největší je láska
Jak mohu zápasit s hříchem?
Jsou různé způsoby, kterými křesťané v minulosti bojovali s pokušeními, s hříchem. V době prvního tisíciletí se k hříchu přistupovalo tak trochu silově. Po vzoru pouštních otců a prvních mnichů se v církvi prosadila nejsilněji metoda odříkání a umrtvování těla často různými velmi přísnými půsty. Mniši se nejen často modlili, bojovali s hříchem po vzoru sv. Antonína poustevníka silnou askezí, třeba jako Simeon Stylita, který několik let neopustil sloup na jehož vršku bydlel. Jenže takovýto způsob života byl jen pro některé. I tak mnozí selhali a hřích potom deptal jejich mysl.
Během reformace se pod vedením M. Luthera začalo více hovořit o Boží milosti, která má moc osvobodit úzkostné duše od věčného obviňování. Protože neodpuštění sobě samému a sebelítost jsou jako brány dokořán pro Nepřítele, jenž dychtí vzít člověku pokoj.
Začalo se říkat, že přijetí odpuštění vede k udělení odpuštění druhým a přijetí plné milosti vede k životu v požehnané milosti. A tak vyhlásil sola gratia, pouhou milostí.
Mohli bychom hovořit jistě o dalších přístupech k zápasu s hříchem, které v dějinách křesťanství nesly ovoce. Mnohé se prolínají, jiné si zdánlivě protiřečí, ale všechny musí vycházet z toho, že počátkem a cílem Cesty je láska.
Apoštol Petr ve svém dopise připomíná, jak mocný úder hříchu a Zlu dává láska jednoho k druhému. Najednou tu není prostor pro zlé myšlenky. Vytrvalá, vroucí láska k druhým je angažovaná, otevírá prostor pro Boží království mezi lidmi a zpřítomňuje Krista mezi námi.
A tak jsou tři mocnosti duše: víra, naděje, láska. Ale největší je láska. Láska překrývá mnoho hříchů.
Pane, nauč mne víc milovat a dej mi sílu sloužit ti v lidech kolem mne.