1Tesalonickým 5,12a

Pokyny pro život v církvi

Jak vážně beru do svého života slova Písma?

Poslední věty apoštolova prvního listu do Tesaloniky obsahují řadu praktických napomenutí a příkazů. O každém z nich by se dalo psát samostatně. Co však jednotlivé pokyny spojuje, je naléhavost tónu, který pisatel volí. V textu často nejde jen o samotná slova, ale i důraz, jaký autor na svá slova klade. Prozrazuje mám to něco o tom, co při psaní těchto řádků ve svém srdci cítil.

Text začíná slovy: „Žádáme vás …“ Následují obdobné výrazy, jako „klademe vám na srdce“ a podobně. Každá věta je zde příkazem. Ačkoli se nám může zdát, že tento tón se do dnešní doby nehodí (nenecháme si přeci někým rozkazovat), zkusme slova vnímat tak, že za nimi stojí hluboká pisatelova životní zkušenost. Apoštol Pavel ví, co církev buduje a co jí naopak rozkládá. Přijměme je jako hlas Ducha svatého dnešní církvi.

Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. (Žalm 51,12)