Hřích plodí další hřích

Co jsme ochotni obětovat, abychom zahladili svůj hřích?

V těchto verších můžeme vidět, jak příběh o Davidovi a Urijášovi eskaluje. Nebohý Chetejec si na zpáteční cestě z opušťáku nese rozsudek smrti, ale neví o tom.

Existuje takové úsloví, že totiž hřích plodí další hřích. V našem příběhu jsme svědky, že to tak skutečně velice často funguje. Tím prvotním selháním bylo svedení Urijášovy manželky Bat-šeby. Z tohoto milostného selhání bylo zplozeno dítě, a když Urijáš odmítl strávit noc se svojí ženou a tím legitimizovat počaté dítě, David se rozhodne spáchat další opovrženíhodný čin – nechá jej zabít ve válce.

Naše hříchy a selhání se nám mohou jevit jako méně závažné nežli zmiňované činy legendárního izraelského krále Davida. Ovšem hřích zůstává hříchem a v Božích očích zřejmě nejsou kategorie jako malý hřích a velký hřích. V konečném důsledku má každý nevyznaný hřích stejnou „odměnu“ – odloučení od Boha ve věčné smrti. I naše „drobná selhání“ můžeme řešit tím, že je překrýváme dalšími zlými činy, které nás ještě více vzdalují od Boha a jeho odpuštění. Jaké důsledky to přineslo do života Davida a jeho rodiny víme: smrt dítěte počatého v hříchu, rozbité vztahy mezi sourozenci a nakonec vzpoura jednoho ze synů, který chtěl uchvátit izraelský trůn.

Kam až jsme ochotni zajít my ve svých pádech? Kde jsou hranice našich hříchů a uvědomujeme si, že každá příčina má i svůj následek? David to poznal velice osobně a bolestivě.

Pane Bože, i my jsme chybujícími a selhávajícími lidmi, kteří někdy maskují jeden hřích jiným stejně jako David. Prosíme, Tě odpusť nám to, a učiň z nás lidi podle svojí vůle.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.