Vděčná vzpomínka

Na koho a na co rádi vzpomínáme?

Rádi vzpomínáme na své dětství, na své rodiče či prarodiče, na přátele, učitele, kteří navzdory přísnosti nás v mládi něco naučili. S potěšením si také připomínáme důležité události, které nás ovlivnily natolik, že jsme vykročili zcela novým směrem.

Apoštol Pavel na sklonku svého života vděčně vzpomíná na hluboké přátelství s mladíkem Timoteem, jemuž se stal duchovním otcem. Děkuje za něj Bohu, modlí se za něho ve dne v noci (3), s vděčností připomíná Timoteovu upřímnou víru a nezapomíná uvést, že už je křesťanem třetí generace (po babičce Lois a mamince Euniké). Na co zvlášť apoštol vzpomíná? Na Timoteovy slzy! Vytryskly zřejmě při jeho obrácení a odevzdání se cele do služby Ježíši Kristu. Pavel svého milovaného syna (2) nabádá, aby pro tuto službu rozněcoval oheň Božího daru (4). Ani my nemůžeme Pánu a lidem sloužit bez Ducha Božího.  

Děkujeme, Pane Ježíši za proměnu srdce v mládí; prosíme však za nové zmocnění Duchem k věrné službě Tobě i lidem.

Systematické čtení z Bible na každý den vydává Scripture Union.