Filemonovi 17

Dopis o odpuštění – silný konec

Z čeho bych měl činit pokání? Je něco, co bych měl odpustit? Jak mohu přispět ke smíření někoho v mém okolí?

Máme dobrý důvod věřit, že celý příběh o odpuštění měl nejen silný, ale i dobrý konec. Ve spisech Ignáce z Antiochie čteme, že Filemon Onezimovi odpustil, zároveň jej v Kristu přijal, daroval mu svobodu a poslal zpět k Pavlovi, aby mu sloužil. Později se Onezim měl stát biskupem v Efezu. Apoštol Pavel si mohl vynutit Filemonovu poslušnost, ale to by nepřineslo dobré ovoce.

Tak tedy Onezimos, Filemon, Pavel. Pachatel, poškozený a mediátor. Tři role a v každé z nich se můžeme v určitém období života ocitnout. Jde o to, jak s nimi jako křesťané naložíme, zda obstojíme. V roli Onezima si uvědomujeme, že jsme nejen před Pánem, ale i před lidmi vinni. A máme činit pokání, prosit o odpuštění. V roli Filemona máme nacházet sílu k odpuštění a v roli Pavla smiřovat rozhádané, vést k jednotě. Žádná z těchto rolí není jednoduchá, avšak může z nich vzejít dobré svědectví k oslavě našeho Pána. Jsem moc vděčný za tento dopis, ve kterém nám Boží slovo poukazuje na řešení v různých životních situacích.

Pane, dej mi dostatek pokory k pokání, sílu k odpuštění a moudrost ke smiřování rozhádaných. Amen.