36cA země nezajde hladem.
Jak přežít klimatickou katastrofu
Odvážíme se přemýšlet o globálních změnách klimatu?
Kulisy se mění, ale Josef zůstává stejný. Tentokráte má sny veliký faraon. Hrozné sny o šeredných kravách a hluchých stéblech, které pohltí ty krásné. Před faraona se konečně dostává i Josef, který se zcela přizpůsobuje egyptskému prostředí. Josef ovšem odpovídá nejdřív negativně – já vykládat sny nedokážu, to Bůh. Jeho výklad snů je také hrozný – po dobrých letech nastane bída, která všechno zničí. Atmosféra textu připomíná klimatický žal našich mladých bližních – řítíme se do záhuby, kterou už nedokážeme odvrátit. Proti tomu je Josef klimatický optimista: Když vše dobře zorganizujeme, tak to zvládneme. Stačí být dobrovolně skromný, ukládat dvacet procent výnosu, být solidární a důvěřovat si navzájem. Řešení to není nijak zázračné ani snadné, ale je platné dodnes. Když dnes žijeme v přebytku, můžeme myslet na budoucnost našich dětí, a zvládnout tak i budoucí nedostatek. Nezvratné slovo od Hospodina se splní, ale bude možné přežít. Bůh zřejmě nechce zánik lidstva hladem, chce zachránit Egypťany, Hebrejce i všechny ostatní národy. Snad je to tak i s globálními změnami klimatu – když nebudeme v letech hojnosti žít ve stylu „po nás potopa“, ale budeme myslet i na vzdálenou budoucnost, třeba ty potopy, sucho a horko, které už přichází, dokážeme jako lidstvo zvládnout.
Prosíme, Pane, uč nás víru, naději a lásku žít i globálně, ve vztahu k našim vzdáleným bližním a ve vztahu ke vzdálené budoucnosti. Dávej nám odvahu postavit se i tomu, co se zdá nezměnitelné.