55Když všechen lid egyptské země začal hladovět a křičel k faraónovi o chléb, pravil farao celému Egyptu: "Jděte k Josefovi a učiňte, cokoli vám řekne."
Ještě jednou rychle vzhůru
Jak se chovat, když se mi daří?
Josef znovu zažívá to, co už předtím ve svém domově, v domě Putifarově i v žaláři. Je mu rychle všechno svěřeno. Zřejmě má zvláštní charisma, umožňující rychlý vzestup. Dosud však zažil vždycky také rychlý pád. Zbavuje se tím faraon odpovědnosti za budoucí katastrofu? Anebo ho Josef přesvědčil svým postojem a předal mu něco podstatného z víry? V celém příběhu, zdá se, jako by Bůh mlčel, a když snad promluví, tak jen náznakem ve snu. Josef o tomto mlčícím Bohu nemlčí. Putifarově roztoužené ženě říká, že nemůže prohřešit se proti Bohu, a faraonovi, že Bůh dává uspokojivou odpověď. I faraon, který byl zřejmě jako správný Egypťan polyteista, najednou začne mluvit o Bohu. Bůh tedy v příběhu mluví, skrze to, co o něm říkají lidé. Faraon věří, že v Josefovi je Duch Boží a pojmenovává ho Zachránce světa. Josefův příběh se najednou obrací k lepšímu. Jeho plány se daří. Místo ženy správce Putifara, kterou odmítl, dostává za manželku jeho dceru. Zřejmě to byla žena výborná, je o ní i apokryfní novela. Shromažďuje nesčitatelně obilí. Rodí se mu dva synové, po mladším Efraimovi se jednou bude jmenovat celé království Severního Izraele. Nezpychne Josef? Do toho nastává hlad. Co bude dál?
Svěřil jsi mi toho Pane mnoho. Chci být dobrým správcem toho, co jsem v životě dostal. Prosím, uč mě to.