Genesis 44,9

„Velkohubá“ prohlášení

Jaké jsou mé sliby, které dávám Bohu?

V jedné české komedii zaznívá věta: „Ať se propadnu do Západního Německa, jestli kecám, velebnosti!“ Podobné fráze používáme, když chceme zdůraznit, že to, co říkáme je čistá pravda, a to i tehdy, když ani nemůžeme vědět, zdali to tak skutečně je. Svět reklamy nám podsouvá, že všechno musí být co největší, co nejvýkonnější, co nej… a pravda přitom bývá kolikrát jednoduchá a nenápadná a nepotřebuje žádné velkohubé výroky.

Josefovi bratři netuší, že na ně byla připravena léčka, a tak neváhají odvážně vyslovit ortel smrti nad tím, kdo by byl z nich usvědčen z krádeže. Ta hrůza, kterou prožívali, když sluhové objevili Josefův kalich u Benjamína, musela být nepředstavitelná. Dali velkohubý slib a teď jejich bratrovi hrozí smrt.

Je snadné naslibovat Bohu hory-doly, jen abych si ho získal na svou stranu. Ale on to nepotřebuje. Jediné, co po mně chce, je upřímné a pravdivé srdce.

Pane, uč mě žít v jednoduchosti, upřímnosti a pravdivosti srdce.