Genesis 46,4a

Bůh nikdy neopustí

Kde ve svém životě můžu vidět stopu Boží blízkosti?

Když jsme byli malými dětmi, jednou z nejdůležitějších věcí, kterou jsme se naučili, bylo jak chodit. První krůčky byly možná nesmělé, opatrné, nestabilní. Mnohokrát jsme upadli, ale nevzdali jsme se, vstali jsme a zkoušeli to znovu. Lidskému oku by se zdálo, že naše první kroky neměly žádný jasný směr, že to bylo jenom chození sem a tam. Cílem našeho snažení však nebylo jenom dojít z místa A na místo B, ale v první řadě se naučit chůzi.

Příběh Josefa a jeho bratří je příběhem putování: z Kenaanu do Egypta, z Egypta do Kenaanu, a zase zpátky, a znova, a znova. Bůh však nenechává svůj lid bezcílně bloudit. Jeho putování je místem, kde pozná Boží vůli a zejména to, že Bůh svůj lid nikdy neopouští. A to je také slib, který dostává Jákob před svou cestou do Egypta: Bůh doprovází své vyvolené kamkoliv se hnou a žehná jim.

Pane, dej, ať vždycky cítím tvou blízkost ve svém životě.