25A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení."
Pravá modlitba
Máte trpělivost v modlitbách?
Věřící člověk je zvyklý se modlit. Obracíme se k Bohu s tím, co právě prožíváme, ať ve svých osobních záležitostech nebo co se nás dotýká ze světa. A tak v našich modlitbách běží různá škála pocitů: radost a vděčnost, i zoufalství, bolest, nářek. „Věřte že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno a budete to mít.“ Z toho by se dalo soudit, že nám Bůh plní přání na počkání. Ale taková naše zkušenost není. Naopak, někdy máme pocit zavřených dveří, na které marně tlučeme. Jenže je tu jedna zásadní podmínka, se kterou máme naši modlitbu spojit: odpouštějte, co proti druhým máte. Než přistoupíme k modlitbě, máme sami sebe očistit od hněvu, touhy po pomstě, všeho, co proti druhému máme, aby tím naše modlitby nebyly nasáklé a vlastně neschopné Božího přijetí.
Otče, odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.