34bČím srdce přetéká, to ústa mluví.
Vést plané řeči
O čem to furt melu?
Celostátně rozšířeným a hojně kvetoucím sportem jsou blbé řeči. V hospodě u piva pak chlapi pomlouvají své ženské, ať už bývalé, současné či potenciální partnerky. Ženy klábosí o tom, co všechno by jejích muž měl udělat líp a neudělá… V tramvaji vykřikuje pán, zřejmě ztrápený životem, jak je to všechno v pytli. Když se sejdou rodiče, záhy rozebírají, jak je obtížné být rodičem, jak děti neposlouchají, jak jsou unavení, vyčerpání, v jednom kole cosi řeší a nemají chvíli klidu. A podobně. Ježíš řekl, čím srdce přetéká, to ústa mluví. Vezmu-li to slovo vážně, a aplikuji-li to na naši společnost, moc optimistický výsledek z toho nevzejde. Přetéká-li srdce blbostí, tropíme hlouposti. Přetéká-li hněvem, vztekem a mrzutostí, není divu, že slova, která vypouštíme z úst budou toxická a přinesou okolí jen bolest. Výstrahou ať nám je Ježíšovo zaslíbení, že ze svých slov budeme skládat účty. Slovo totiž není pouze nevinné žvanění. Slovo má moc. Řekneme-li někomu, že je neschopný, možná se z toho oklepe a půjde dál. Možná tím však zasejeme do srdce človíčka hlubokou pochybnost o tom, jestli schopný je. Ježíš nás usměrňuje, abychom si dávali pozor na svá slova. A nejen to. Dořekne, že naše slova odráží postoj našeho srdce. A zde je jádro pudla. Pokud dovolíme Duchu svatému, aby proměňoval naše tvrdé srdce na srdce laskavé, jistě se to projeví i na způsobu, jakým budeme mluvit o druhých, i sami o sobě. A možná, bude-li naše srdce přetékat přijatou Boží milostí, dopřejeme slovo milosti také druhým.
Hospodine, naplňuj naše srdce milostí a láskou, ať dokážeme s druhými mluvit milostivě a laskavě. Amen