14Ježíš však řekl: "Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské."
Děti jako zvláštní skupina
Takovým, jako jsou děti, patří království nebeské, ale jaké vlastnosti to jsou?
Rozehrává se před námi příběh několika skupin lidí. Nejprve jsou zmínění ti, kteří přinášejí děti (1). Rodiče? Jejich vychovatelé? Příbuzní? Mohli by to být v dnešní době kromě uvedených ještě učitelé nedělek a besídek, trenéři, vedoucí kroužků? Přivádějí děti, protože jim na nich záleží. Protože to vidí jako důležité přivádět děti k Ježíši. Chtějí pro děti modlitby a vkládání Ježíšových rukou. Druhou skupinou jsou učedníci (2). Ti, kteří mají na starosti Ježíšův cestovní plán, nulové rozptylování, soustředěnou mysl, priority, stanovování - co je důležitější, čím se Ježíš bude zabývat, koho se bude dotýkat, za koho se bude modlit. A samozřejmě děti (3). Skupina, která se stává tou zásadní v tomto úseku. Ne vlastním zaviněním jsou středem pozornosti. Předmětem konfrontace obou předchozích skupin. Dokonce jsou dány za příklad následování. Kvůli nim Ježíš zastavil, požehnal a šel dál. Ježíš je vlastně zástupce čtvrté skupiny – tzn. těch, kteří se nad dětmi nepohoršují, ale modlí se za ně, zprostředkovávají jim Boží milost a Jeho odpuštění, obětují se za ně a jsou pro děti uvaděči do Božího království.
Pane Ježíši, pastýři i dětských srdcí, dávej nám být dobrými rodiči a pečovateli o děti, které máme v okolí. Nebránit jim poznávat Tě a pomáhat jim přicházet k tobě.