Matouš 21,6-7

Hledající & přivádějící

Udělám dnes jen to, co mám, nebo i něco navíc?

Příběh o Ježíšově slavném příjezdu do Jeruzaléma jsme si před časem pořídili domů na obrázku složeném z 2000 puzzlových dílků. Očekávaný Mesiáš přijíždí na oslu, tedy s mírovými úmysly. Míří do chrámu, tedy na místo, kde se konají každodenní oběti. On, Beránek světa, který bude za pár dní obětován. A když svůj nedělní úkol vykoná, vrací se zpátky do Betanie, do rodiny svého blízkého přítele Lazara, kterého před pár dny vrátil zpátky do života.

Tu cestu vidím jako obří motivaci a povzbuzení. Z chrámu se Ten za pár dní obětovaný vrací ke vzkříšenému. Jednou se tak vrátí i pro každého, kdo se na to během svého života těšil a připravil. Dokonce i k těm, kteří o potřebě příprav nikdy v životě netušili, jen v životě konali všechno dobré, k čemu je vedlo jejich vychování a svědomí. To je opravdu velké a zásadní zaslíbení, že?

V příběhu Palmové neboli Květné neděle mě fascinují oba učedníci, kteří pro Ježíše měli za úkol vybrat oslíka. Dostali instruktáž složenou z celkem pěti sloves. V instrukcích nezazněl žádný doslovný přesný popis. To znamenalo, že budou muset použít vlastní rozhodovací schopnosti, něco prostě zůstane na nich. A jak se s tím vypořádali? Šli a udělali všechno, co jim Ježíš řekl. Hledali a našli, odvázali, přivedli a odpověděli. A nejen to, udělali dokonce něco navíc, něco, co nebylo v instrukcích obsaženo. Položili na oslici a oslátko pláště a Ježíše na ně posadili.

Jak zní instrukce pro dnešní den? Dělej všechno, jako bys to dělal pro Pána, i když to možná bude chtít nějaké to sebezapření.

Jak se říká, děláme, co můžeme, když nemůžeme dělat, co chceme. (Publius Terentius Afer)

Děkuji předem za věci a situace, které pro mě máš, Pane, pro dnešek připravené.