32`Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?´ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých."
Věčný život
O co nikdy nepřijdeme?
Každý z nás si někdy položil otázku, jaké to bude ve věčném životě. Ježíš nám alespoň částečně odpovídá. Nejprve nám říká, co bude jinak. Manželství je dobrá a požehnaná instituce, ale v Božím království už nemá místo. Ne proto, že bychom tam už nežili jako muži a ženy a nebyly tam žádné vztahy. Naopak: věčný život právě spočívá v uzdravených, obnovených a Bohem prostoupených vztazích. Pozemské útvary se mění, vznikají a zanikají, až jednou vyhasnou úplně, ale to podstatné zůstává: láska. To trvalé, to věčné – to, co je věčné už teď, a ne až potom, po smrti – to zůstává. Na vztazích, nesobeckých, láskyplných a životodárných, stojí a padá náš život. Jenže zároveň víme, že ty naše vztahy jsou všelijaké. Jsme proto odkázáni na ten první, zakládající a nezrušitelný vztah – a to je Boží vztah k nám. Smíme doufat, že Bůh tu je a bude pro nás, i když už tady my nebudeme. A bude-li pro nás a s námi Bůh, budeme i my. Naše já i naše ty.
Pane, povzbuzuj a posiluj naši chabou a nedokonalou lásku.