Matouš12,50

Nová rodina

Koho považujete za svého bratra, za svou maminku?

Ne všichni mají to štěstí a narodí se do zdravé, milující a fungující rodiny. Ježíš zde velmi překvapivě o své rodině moc hezky nemluví. Ptá se, kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři? Myslím, že to pro Marii a Ježíšovy bráchy bylo velmi tvrdé slovo. Zní to jako výčitka, ba jako ryzí pohrdání namyšleným spratkem. Zde bych se Ježíšovy rodiny rád zastal. Zřejmě měli o Ježíše starost. Mluvil o velmi nebezpečných věcech, lidi ho následovali a poslouchali a náboženské vrchnosti se jeho otevřenost moc nezamlouvala. Myslím, že o něj prostě měli strach. Chtěli ho během další evangelizace zastavit a stáhnout už domů – řekněte Ježíši, že jsme zde, že jsme si pro něj přišli, ať už přijde domů a nezdráždí zbytečně autority. Ježíš však podobnou starost a malou víru odmítá. Co po mně tito chtějí – copak nevědí, jaké je mé poslání? Copak mne neznají? Za své nejbližší, za svou rodinu pak Ježíš označí ty, kdo mu jakž takž rozumí, ty, kdo mají představu o tom, jak zásadní je to, co říká a učí. Z nich, z těch ztracených synů a dcer Izraelských vytváří novou rodinu, blízkou rodinu, takřka nukleární rodinu. My také žijeme v rodinách. Možná však se naše rodiny rozrůstají o další členy, sestry a bratry, kteří nám rozumí, a se kterými sdílíme stejného Otce.  

Pane, opatruj naše rodiny. A prosíme, abychom v lidech, které potkáváme v kostele a mimo kostel, dokázali vidět své bratry a sestry. Amen