43Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli.
Boží milost
Bože kolikrát ještě odpustíš?
Popisuje žalmista v těchto verších vůbec Boží vyvolený lid? Je zde výčet tolika hrozných hříchů. Jak se mohl lid, který zažil mocné Boží vysvobození z otroctví v Egyptě, svému zachránci tolik zpronevěřit? Žehrání na nepohodlí při cestě pouští, vzpoura proti Mojžíšovi, urážení Hospodina, klanění se pohanským bohům, a dokonce obětování svých synů v rozpálené soše pohanského boha (2Král 21.6).
Hospodin reagoval na hříchy lidu trestem, válkami, okupací, odvedením do pohanské země. A lid? Ten ve svém soužení volal k Bohu, prosil o smilování, odpuštění záchranu. A Bůh vyslyšel, odpustil, zahnal nepřátele, navrátil lid zpět do jejich země. A tak několikrát dokola.
Položme si otázku: je dnešní doba stejná jako v dobách Davida? Ano i ne. Ano v tom, že i dnes lidé hřeší a mnohdy stále dokola stejnými hříchy. Ano v tom, že mohou k Bohu volat a prosit o odpuštění a očištění od svých hříchů, pádů a selhání.
Ne v tom, že by Bůh člověka potrestal za každý jednotlivý hřích. On totiž potrestal za všechny naše hříchy jednou provždy svého syna Ježíše, když na † umíral mučednickou smrtí.
Tato úvaha není návodem na svévolný život člověka, ale při pohledu na Kristovo utrpení je výzvou k vděčnosti Bohu a k životu v posvěcení.
Otče v nebi, díky za tvoji milost.