Žalm 85,11

Spravedlnost a pokoj

Jak si představujeme dokonalé společenství?          

Spása je slovo, kterému už dnes úplně nerozumíme. Pro žalmistu má ale konkrétní obrysy. Očekává spásu ne v posmrtné, čistě duchovní blaženosti, ale v pozemské podobě. Spása je pro něj náprava našich vztahů. Spásu nemohu mít soukromě, v izolaci, bez druhých, ale vždy ve společenství lidí, Bohem obnoveném. Takové společenství má vlastnosti, které někdy stavíme proti sobě, ale ve skutečnosti jsou všechny potřebné k tomu, aby se nám dobře žilo. Žalmista jich tu jmenuje několik, ale za nejdůležitější pokládám spravedlnost a pokoj. Jaký by to byl pokoj, který by byl postaven na nespravedlnosti? Copak může být myslitelný mír, který je jen vynucený, způsobený tím, že slabší se nedobrovolně podřizuje silnějšímu? A stejně tak si představme spravedlnost bez pokoje. Spravedlnost, kde je každý viník potrestán – skutečně bychom si ji přáli? Vždyť každý z nás se denně proviňuje! Proto potřebujeme odpuštění, milosrdenství, pokojné vyřešení všeho napětí.

Pane, ujmi se našich zraněných a bolavých vztahů a proměňuj je.