Izajáš 29,17

Naše hodnota v očích Boha

Koho je třeba se bát, Boha nebo člověka?

Každý, kdo je rodič, pokud nemá nějakou úchylku či duševní nemoc, miluje své dítě. Miluje ho tolik, že v čase nebezpečí je ochoten dát za dítě svůj život, odpustit mu i zdánlivě neodpustitelné a za všech okolností své dítě chrání, ať už to dělá viditelně nebo potají. Je to výraz naší lidskosti, je nám to dáno a je to tak dobře. Dítě se pak cítí bezpečně. Takový vztah má Bůh ke každému člověku. Žel dějiny člověčenstva jsou velmi dramatické, plné zápletek a lidstvo si odedávna klade otázku, proč to tak je? Než mu bude sundán závoj z očí a uvidí jasně, musí se spokojit s ujištěními, které posílá Bůh nebo může naslouchat slibům člověka, který je zde na zemi jako ta tráva. Zavane dech Hospodinův a člověk není. Přes všechny naše přešlapy, omyly a hříchy, kdy se stavíme proti Bohu do pozice vzdorné hlíny vůči hrnčíři, nás Bůh touží sevřít v náručí. A říci nám, jak velikou máme pro něj cenu. Toho se některý člověk, žena či muž, nedočká od partnera za dlouhý společný život.

Pane, posílej do světa své proroky, moudré muže i ženy, aby náš svět narovnávali a byli oázou pro zbloudilé a hledající. Nevynechej ani moji vlast.